V úvodu článku, který bude věnován především hernímu výkonu jednotlivce a týmu, hned zmíníme, že mezi sportovním a herním výkonem existují určité rozdíly.
Pod sportovním výkonem rozumíme komplexní projev schopností fotbalisty, jehož obsahem je fyzická aktivita zaměřená na řešení určitého úkolu. Kvalita sportovního výkonu hráče závisí na dokončení dlouhodobé a systematické adaptace organismu hráče na tréninkové a zápasové podněty v oblasti motorických, biologických a psychických mechanismů fotbalisty.
Pod herním výkonem si představíme zvláštní druh chování a jednání hráče ve specifických podmínkách, jeho individuální míru plnění úkolů s účastí ve skupině. Dále určitá adaptace na variabilitu (variabilní podněty), jeho vysoký pracovní výkon se socializací v kolektivu a s respektem k ostatním výkonům spoluhráčů nebo celého týmu.
Shrneme-li to lidsky, sportovní výkon je celkový obraz hráče, který v zápase předvedl výkon díky převaze svých dobrých nebo špatných momentů v tréninku nebo zápase, čehož dosahuje díky dlouhodobé přípravě a s ohledem na své lidské schopnosti. A naopak, představíme herní výkon speciálnímu hodnocení hráče v jeho pozici s ohledem na řešení situací konkrétně v jeho herním prostoru a jeho spolupráci na řešení těchto situací se spoluhráči.
Struktura herního výkonu
HV jednotlivce, nebo tzv. „HV“. IHV (individuální herní výkon)
Jedním ze základních problémů řízení tréninkového procesu je pochopení HV jednotlivce ve vztahu k HV týmu a jeho determinantům.
Tyto dva výkony a jejich maximalizace jsou nejen cílem, ale mají i několik dalších funkcí v tréninkovém procesu. Jsou silným motivačním faktorem a kontrolním ukazatelem tréninkového procesu.
HV jednotlivce a HV družstva je třeba chápat jako 2 jevy, ve kterých je třeba vidět jejich podmíněnost. Oba HV jsou ve velmi blízkém vztahu, ale HV týmu není prostým součtem výkonů jednotlivých hráčů, ale spíše jejich syntézou – spojením.
Ejem (1997) – HV chápe jednotlivce jako kvantitu a kvalitu hráčova výkonu během zápasu nebo jeho části.
Kaplan na Buchtel (1987) – HV jedince je definován jako projev určitého stupně seberealizace v ději zápasu, projevující se v kvalitě a kvantitě získaného HČ začleněného do týmu HV.
HV jedince v zápase představuje fyzickou zátěž ovlivňující pohybový aparát hráče (biomechanická zátěž), funkce metabolického energetického pokrytí (bioenergetická zátěž) a vyžaduje vysokou úroveň aktivity řízení CNS a mentálních procesů (psychická zátěž). Je tedy projevem odbornosti a dovednostní kapacity hráče. Je také definována mírou úspěšnosti při plnění úkolů v obranné nebo útočné fázi hry.
Determinanty – HV jedince
Biomechanická činidla
– Činnost pohybového aparátu
– Jemná nervosvalová koordinace (technika)
– Zásady efektivního pohybu
Bioenergetické faktory
– Typ svalových vláken
– Biochemická bezpečnost HV jedince
– Schopnost mobilizovat odpovídající energetický systém
Deformační činidla
– Vnitřní poruchy (napětí, strach a únava)
– Vnější disturbance (tlak, odpor protivníka, prostorový a časový tlak, klimatické podmínky, situační neočekávanost)
Psychické faktory
– Kognitivní procesy
– Řízení a kontrola řízení v HS
– Předvídání a rozhodování (alternativní)
– Smyslové vjemy (informace)
Bioenergetické faktory uspokojují bioenergetické požadavky vyplývající z HČ hráče a ovlivňují jeho vnější pohybový profil.
Biomechanické faktory ovlivňují motorický výkon HC jedince, který lze objektivně pozorovat. Jsou produktem hnacího systému, vyžadují náležitou pozornost a volní úsilí.
Psychologické faktory výrazně ovlivňují HV jedince. Představují vzájemně se podmiňující kognitivní, motivační, volní a emoční procesy při realizaci HČ.
HV jedince se realizuje pod vlivem různých rušivých faktorů, které ho snižují nebo znehodnocují. Proto jsou považovány za skupinu výkonových determinantů. Odolnost vůči těmto vlivům je považována za schopnost hráče realizovat HV i za podmínek deformačních faktorů, aniž by došlo k výraznému snížení účinnosti HČ.
Vnitřní faktory:
– Intenzivní svalová práce (únava)
– Úrazy, úrazy (bolest)
– Astenické emoce (strach)
Poruchy vznikají z faktorů endogenních (vnitřních) a exogenních (vnějších).
Vnější faktory:
– Tvrdá hra
– Situační neočekávanost
– Klimatické podmínky
– Význam shody
Tyto faktory na různé systémy hráčova organismu snižují kvalitu vnímání a rozhodování, zvyšují dané požadavky na energetické pokrytí HC, vytvářejí bariéry v HZ, výstupech a účincích. Modelové experimenty a jejich výsledky ukázaly, že odolnost vůči deformačním faktorům je trénovatelná, ale také že ji lze diagnostikovat a vyhodnotit.
HV družstvo, nebo tzv. HVD (Výkon týmové hry)
Tým představuje společenskou skupinu, která je jedinečná v tom, že sportovní aktivita všech členů (hráčů) vyústí jako HV tým v zápase s jinou soupeřící skupinou, s jiným týmem. Jsou navzájem propojeny s touto skupinou, jedna bez druhé nemůže existovat ve výkonu, aby bylo dosaženo stejného vlastně neslučitelného cíle.
Kačani (2005) – je tým jako malá sociální skupina, ve které se hráči snaží koordinovaně spolupracovat. Jsou na sobě závislí a selhání jednotlivce je také selháním celého družstva.
Korček (1995) – považoval hráčský tým za skupinu hráčů nebo tým ve sportovních hrách – spojený s cílem a společnou aktivitou. Tento kolektiv je vnitřně organizovaný, má své vlastní normy, koordinaci a řízení. V interakci se snoubí jejich aktivita a emocionální stránka vztahů. Skládá se z hráčů ze základní sestavy, náhradníků a dalších členů týmu.
Ejem (1970) – chápe HV týmu, kvantitu nebo kvalitu všech akcí, které jsou prováděny během zápasu nebo jeho části, individuálně nebo ve skupinách.
Táborský (1981) – domnívá se, že HV týmu velmi úzce souvisí s výkonností jednotlivých hráčů a že jde o jejich integraci a syntézu, ale v žádném případě se nejedná o mechanické shrnutí či součet.
Tým a jeho HV mají své determinanty, na které působíme při rozvoji a kultivaci HV v tréninkovém procesu, ale i v zápasech. Patří mezi ně sociální, psychologické determinanty a determinanty aktivity.
Determinanty herního výkonu týmu
Sociálně psychologické determinanty
– Týmová dynamika
– Sociální soudržnost
– Komunikace a motivace hráčů
Determinanty účinku
– Soudržnost akcí
– Účast na aktivitách
– Rozvoj hráče = rozvoj participace
Sociální soudržnost a týmová dynamika – koncepty vytváření a udržování mezilidských vztahů (formování týmu, role hráče v týmu, změna cílů a úkolů v průběhu sezóny, očekávání hráčů). Může být konstantní po celou sezónu nebo se může dynamicky měnit (týmová dynamika).
Determinanty – aktivitní koheze nebo koheze se projevuje vědomou spoluprací hráčů v rámci daného herního systému, herních kombinací, řetězců herních aktivit. Je ovlivněna pozitivními a negativními vazbami mezi hráči. Ne vždy je však jen pozitivního charakteru. Může to být skupina v týmu, široký kádr – nízká motivace hráčů, starší hráči přemožení výkony mladších hráčů nebo náhradníků a nezdravá konkurence na hráčských postech.
Aktivitní participace – je míra participace jednotlivých hráčů na herním výkonu týmu. Jednotlivé herní výkony zapadají do kontextu zvoleného herního systému. Podíl hráčů na úspěchu. Naopak nerespektování kondiční připravenosti, nedostatečná univerzalizace hráčů, komplexnost herních situací a skupinové myšlení bude projevem rozpadu a chos v organizaci hry týmu.
Pokud se vám článek líbil, podpořte ho sdílením na sociálních sítích a sledujte nás, ať vám neuniknou žádné nové informace ze světa fotbalu a fotbalového tréninku.
