Odborně nazývaná koordinační schopnost, zkráceně koordinace, nám umožňuje provádět určitou pohybovou činnost na požadované úrovni s plynulým průběhem pohybu těla nebo jeho jednotlivých částí s ohledem na co nejefektivnější časovou, prostorovou a dynamickou strukturu. Jedná se o komplexní předpoklady pro regulaci pohybových aktivit na základě neurofyziologických funkčních mechanismů, a proto je můžeme rozvíjet systematickým tréninkem. Jinými slovy, koordinace zahrnuje projev dalších pohybových schopností těla v interakci různých pohybových úkolů nebo činností.
V případě fotbalu je hráč během zápasu tempově zatížen a musí řešit vzniklé herní situace v rámci své pohybové činnosti pomocí různých pohybových úkolů, které se v průběhu zápasu neustále mění. Akci fotbalisty ovlivňují také spoluhráči, pohyb míče, terén, počasí a v neposlední řadě časové a prostorové omezení. Hráč proto musí zvolit nejoptimálnější řešení, které provede v co nejkratším čase, přesně a efektivně.
Proto můžeme koordinační dovednosti ve fotbale rozdělit do tří skupin:
- omezení
- schopnost orientace (schopnost hráče orientovat se v herním prostoru, když nastane herní situace).
- reaktivita (schopnost hráče rychle reagovat na změnu situace vlastním pohybem).
- kinesteticko-diferenciační schopnost (schopnost rozlišovat a ovládat pohyby v čase, prostoru a dynamice – rozlišování pohybu v různém terénu).
2. důležité
- schopnost udržet rovnováhu (schopnost udržet tělo v relativně klidném stavu po situačních změnách polohy těla).
3. doplňkové
- rytmická schopnost (schopnost zachytit vhodný okamžik, rytmus pohybu zvnitřněný ve vlastní představivosti).
Neměli bychom zapomínat, že pro efektivní zlepšení koordinačních schopností bychom se neměli zaměřovat pouze na dolní končetiny. Je nutné brát tělo sportovce jako celek, protože hra fotbalisty se skládá také z používání dalších částí těla (změna směru, zrychlení, zpomalení, výskok, krytí míče, přebírání míče, herní činnosti) s využitím různých vjemů, jako je zrak, sluch nebo myšlení. Příkladem může být ovládání míče v herní situaci, kdy se hráč musí umět orientovat v prostoru, udržet rovnováhu v osobních soubojích, zvládat pády a zapojit se do hry v daném okamžiku. Musí však také rozhodovat o intenzitě přihrávek nebo střelby nebo o různých herních situacích v tréninku nebo v zápase. Výše uvedené situace nám ukazují, že rozvoj koordinačních schopností má v tréninkovém procesu fotbalisty své nezaměnitelné místo. Její rozvoj závisí mnohokrát na trenérovi a jeho improvizaci v kombinaci s pohybovými aktivitami hráčů.
Svým způsobem můžeme koordinaci charakterizovat také jako schopnost těla snadno a efektivně ovládat vlastní pohyby a přizpůsobovat je měnícím se podmínkám při provádění pohybových aktivit se schopností učit se novým pohybům. V mnoha publikacích se také setkávám s pojmem obratnost. Tento termín však zahrnuje pouze motorickou stránku, zatímco termín koordinace spojuje fyziologickou a motorickou stránku jevu do jednoho celku.
Koordinační schopnosti jsou většinou trenérů podceňovány na úkor ostatních pohybových dovedností (vytrvalost/rychlost), ale mají nezastupitelné místo pro rozvoj výše zmíněných ostatních pohybových dovedností hráče. Pokud vás náš článek zaujal, sledujte nás i nadále na sociálních sítích:
