Pro uspořádání tréninkových cvičení s vysokou mírou efektivity při přenosu řešení herních situací a taktiky z tréninku do zápasu je nutné definovat metodickou strukturu cvičení, která nám umožní jasně, věcně a srozumitelně pojmout tréninkový proces a tím dosáhnout jeho vysoké kvality, profesionality a efektivity při přenosu tréninku do zápasových podmínek.
Metodicko-organizační formy (MOF) jsou komplexní útvary účelného uspořádání vnějších podmínek a obsahu. Umožňují provádět úkoly spojené s nácvikem a zlepšováním herních činností. Jednotlivé MOF se od sebe liší mírou zjednodušení herních podmínek (přítomnost či nepřítomnost soupeře) a požadavků na činnost (variabilita a nevalidita) oproti komplexním podmínkám zápasu. Hlavním kritériem při rozlišování různých metodicko-organizačních forem je intenzita provádění činnosti, ale také změna složitosti vnějších podmínek cvičení – řešení úkolu.
Z hlediska komplexnosti vnějších podmínek a didaktických cílů rozlišujeme 4 základní úrovně forem MOF ve fotbale:
- Přípravná cvičení ( 1. a typ 2 )
- Herní cvičení ( typ 1 a typ 2 )
- Přípravné hry
- Vlastní hra
Níže uvedeme charakteristiku různých metodicko-organizačních forem a pro lepší pochopení uvedeme jednotlivé příklady.
Přípravná cvičení
Přípravná cvičení 1. typ (PC 1) se vyznačují absencí soupeře. Hráči provádějí herní činnosti ve stálých, neměnných podmínkách, odděleně od hry.
Příklad: trenér zadá úkol: přihrát míč. Určuje organizaci (dvojice, trojice), pozici a vzdálenost mezi hráči. Od hráčů vyžaduje přesný způsob provedení požadované akce. Mentální procesy vnímání, analýzy hry a rozhodování nejsou v tomto cvičení zastoupeny, protože podmínky se v podstatě nemění.
Přípravná cvičení 2. typ (PC 2) jsou charakterizovány podobně jako PC 1 bez přítomnosti soupeře, ale na rozdíl od PC 1 jsou podmínky v omezené míře variabilní.
Příklad: fotbalisté se ve dvojicích pohybují od branky k brance. Kromě toho, že si přihrávají mezi sebou, přihrávají také přihrávajícím, kteří stojí po stranách hřiště. Akce končí střelou na branku. Zde trenér klade důraz také na změnu pozice, prostoru hráče. Cvičení zahrnuje nároky na mentální procesy, jako je vnímání pohybu spoluhráče, předvídání pohybu přihrávaného míče. Tato forma opět umožňuje záměrné opakování herních dovedností bez rozptylování soupeřem. Existuje však určitá variabilita v biomechanice činností hráčů (různé změny směru, intenzita přihrávky atd.).
V obou případech se jedná o jednoduchá, nenáročná cvičení zaměřená především na nácvik herních činností a dovedností fotbalistů. Získávání a zlepšování techniky hráčů. Činnost hráče není složitá a počítač slouží k vytvoření předpokladů pro zvládnutí herních činností jako celku. Mají jasně definovanou organizaci a řád. V průpravných cvičeních můžeme hráče ovlivnit nejen ve fázi nácviku, ale také ve fázi zdokonalování.
Herní cvičení
Herní cvičení 1. typ (HC 1) se vyznačují přítomností soupeře, a tak vnější podmínky pro činnost nabývají charakteru herní situace. Tyto situace jsou omezené co do četnosti a prostoru, vztahy mezi spoluhráči a soupeři jsou předem určené. Trenér předem určí aktivitu soupeře (pasivní, poloaktivní, aktivní). Tento typ cvičení umožňuje vícenásobné opakování jednoho způsobu řešení stejné herní situace, čímž umožňuje hráčům naučit se herní činnosti v herních podmínkách, i když zatím v omezené verzi.
Příklad: hráči si přihrávají ve trojicích ve vymezeném prostoru. Na pokyn trenéra postupují dva hráči vpředu ve vymezeném prostoru a překonávají odpor soupeře (obránce), zatímco třetí spoluhráč kombinací zakončuje akci střelou na branku. Je nezbytné, aby se hráči naučili provádět herní akce a zároveň vnímali přítomnost soupeře.
Herní cvičení 2. typ (HC 2) je charakterizován přítomností soupeře a náhodně proměnlivými herními podmínkami, které se skládají z aktivního odporu soupeře a souhry spoluhráčů, které jsou rámcovány nebo alternativně definovány trenérem.
Příklad: Dvojice hráčů má za úkol překonat dva aktivní obránce přihrávkou a pohybem bez míče. Obránci brání vymezený prostor, míč jim mohou odebrat nebo akci zakončit střelou na branku. Útočníci mohou využívat nahrávače, kteří se pohybují podle potřeby a situace podél postranní čáry. Při tomto typu cvičení se hráči učí vnímat měnící se situace a rozhodovat se, jak herní situaci řešit. HC 2 umožňuje iterativně zpřesňovat řešení určitých typů herních situací a úseků hry.
V herních cvičeních HC 1, ale zejména HC 2 může trenér měnit obtížnost herních podmínek pro činnost hráčů:
- Určení úrovně odolnosti obránců (pasivní, poloaktivní, aktivní).
- Početní poměr počtu útočníků k počtu obránců (přečíslení, podčíslení).
- Podpora hráčů pro určitou část hry (nárazníky, neutrální hráč)
- Velikost prostoru (velká zóna, malá zóna)
- Požadavky na činnost útočníků (počet dotyků s míčem bez omezení)
Přípravná hra
Přípravné hry (PH) se vyznačují přítomností soupeře a náhodně se měnícími situačními herními podmínkami, které vznikají v kontinuálním ději hry. Rozhodujícím kritériem je skutečnost, že dochází ke střídání fází hry (obranná fáze hry, útočná fáze hry) a vzniklé herní situace nejsou časově odděleny. Zdokonalování herních dovedností fotbalistů probíhá v podmínkách velmi podobných zápasům.
Příklad: hra 4v4 + 4 nahrávači. Z každé čtyřčlenné skupiny hrají 2 hráči výhradně v obranném pásmu a 2 hráči v útočném pásmu. Hráči nesmí přecházet do druhého pásma, ale mohou přihrávat svým spoluhráčům. Takto se v tomto PH odehrávají situace 2v2. Útočící tým může přihrát kterémukoli ze 4 přihrávajících hráčů.
V přípravných hrách určíme:
- Prostor
- Počet hráčů
- Pravidla
- Doba trvání / interval zatížení
- Doba odpočinku / Interval odpočinku
- Počet opakování
Vlastní hra
Vlastní hra (VH ) je charakterizována souvislým herním dějem s herními podmínkami. Zaměřuje se na zlepšení organizace hry týmu, souhry hráčů, skupin v rámci formace a celého týmu. Zlepšuje komplexní akce hráče v podmínkách zápasu.
Může mít charakter:
- Řízená hra (koučování trenérem)
- Hry v pozadí (koučování)
- Modelové hry (příprava na soupeře)
- Volná hra (bez zásahu trenéra)
K metodickým a organizačním formám je třeba přistupovat uvážlivě, aby se pomocí každé z nich dosáhlo požadovaného cíle. Doporučuje se postupovat ve výukové jednotce od jednodušších MOFů ke složitějším.
Příkladem jednoduché tréninkové jednotky může být následující:
- Úvod: Seznámení s cílem tréninkové jednotky, všeobecné rozcvičení, rozcvičení (běžecká abeceda, individuální rozcvičení s míčem, bez míče, koordinační cvičení).
- https://profifootball.eu/zakladne-rozcvicenie-vo-futbale-so-zmenami-smeru/
- Přípravná část: Přípravné cvičení (PC – příprava na hlavní část), Pohybové hry (honička, sušenky…)
- https://profifootball.eu/zabavne-sutazne-covid-19-rozcvicenie-s-farbami/
- Hlavní část: HC (s ohledem na cíl tréninkové jednotky), PH (malá (4v4), střední (7v7) nebo velká 10v10).
- https://profifootball.eu/hra-6v6-s-2-tvorcami-hry/
- Závěrečná část: Protahovací cvičení, Relaxace, Hodnocení tréninkové jednotky
Další tréninková cvičení rozdělená do jednotlivých kategorií najdete na našich webových stránkách https://profifootball.eu/category/trening/.
V neposlední řadě bychom rádi zmínili význam POHYBOVÝCH HER, které by měly doplňovat „seriózní“ tréninkové aktivity. Pohybovým hrám se budeme věnovat v dalších článcích na našem blogu. Nenechte si je ujít!
