Vytrvalost

Následující článek se bude věnovat důležité kondiční schopnosti pro sportovní výkony, kterou je vytrvalost.

V literatuře existuje mnoho definic perzistence. Můžeme tedy konstatovat, že vytrvalost je odolnost organismu vůči únavě způsobené pohybovou aktivitou hráče v určitém časovém okamžiku. Dále bychom mohli charakterizovat vytrvalost jako soubor předpokladů cvičit při nižší než maximální intenzitě po co nejdelší dobu nebo při maximální intenzitě po určitou dobu. Zjednodušeně řečeno, vytrvalost je schopnost organismu snášet zátěž co nejdéle nebo při nejvyšší možné intenzitě, dokud požadovaná úroveň výkonu neklesne výrazně pod stanovenou hranici.

Vytrvalost pro naše účely můžeme rozdělit na obecnou vytrvalost a speciální vytrvalost.

Obecnou vytrvalost lze chápat jako výkon dlouhodobých pohybových aktivit nízké intenzity bez snížení výkonnosti. Lze ji považovat za základ pro rozvoj speciální vytrvalosti. Během zápasu se projevuje nízkou intenzitou pohybů, které tvoří přibližně 75 % pohybové aktivity hráče v zápase.

Speciální vytrvalost lze chápat jako provádění specifických pohybů během zápasu, které nám poskytují efektivní řešení vzniklých herních situací a zabraňují rychlému vyčerpání organismu. I z tohoto hlediska můžeme konstatovat, že rozlišujeme pojmy: základní vytrvalost, tempová vytrvalost a rychlostní vytrvalost.

1. Aerobní výkonnost

Pro práci svalů hráče je nezbytné, aby byly zásobovány kyslíkem. Aerobní metabolismus, tj. produkce energie pro svaly za přítomnosti kyslíku, hraje důležitou roli zejména při regeneračních procesech během zápasu. Čím vyšší je úroveň tohoto výkonu, tím rychleji je tělo fotbalisty schopno regenerovat a je připraveno na další zátěž v kratším čase. Víme, že hráč za zápas urazí vzdálenost 8 až 12 km. Samozřejmě je jasné, že tato vzdálenost je celková, takže zahrnuje chůzi, běh nebo sprint. To lze vyjádřit poměrem: poměr aktivit s vysokou až maximální intenzitou k aktivitám s nízkou intenzitou je přibližně 1:10. Tato skutečnost nám ukazuje, jak důležité je být na zápas dobře připraven. Jedním z ukazatelů aerobní vytrvalosti je VO2 Max. Jedná se o hodnotu maximální spotřeby kyslíku v mililitrech na 1 kilogram tělesné hmotnosti za 1 minutu. Podrobněji se jí budeme věnovat později v článku.

2. Anaerobní výkon

Je charakterizována jako schopnost vykonávat fyzickou aktivitu za podmínek, kdy v těle hráče dochází k nerovnováze, především z hlediska nedostatku kyslíku ve svalech a dalších energetických zdrojů, aniž by se snížila účinnost vykonávané fyzické aktivity. Jde o provádění pohybu ve vysoké intenzitě, který způsobuje vyčerpání nahromaděných, připravených energetických zásob v těle a to je nemůže dostatečně doplnit, resyntetizovat. Zde dochází k rychlé změně prostředí v těle fotbalisty a pohyb musí být v krátké době zastaven nebo musí být snížena intenzita jeho provedení.

Anaerobní vytrvalost lze z hlediska energetického pokrytí rozdělit na:

• Alaktát – doba trvání od 5 do 20 sekund
• Glykolytický (laktátový) – s dobou trvání od 20 sekund do 3 minut. Zde se kolem 45 sekund objevují nepříjemné pocity (svalová ztuhlost, špatná koordinace pohybů, problémy s dýcháním) v důsledku zvýšení kyselosti v těle – hromadění laktátu, který je produktem procesu anaerobní glykolýzy ze svalového a jaterního glykogenu.

Nároky na hráče v dnešním zápase jsou vysoké a jsou založeny na vysoké frekvenci výbušných pohybů. Přibližně každých 30 až 90 sekund hráč provede běh maximální intenzity trvající až 4 sekundy. Tyto běhy se střídají s běhy střední intenzity do 6 sekund a aktivitami nízké intenzity do 20 sekund.

Úroveň anaerobní vytrvalosti hráče závisí na:

• Schopnost organismu vyrovnat se s překyselením
• Připravený objem rychlých zdrojů energie ATP (adenosintrifosfát), CP (kreatinfosfát) a glykogenu
• Rychlost regenerace těla (aerobní vytrvalost)
• Úroveň zásobování svalů energií a odstraňování metabolitů z pracujících svalů.
• Motivace, psychika hráče a jeho morální a vůle.

Tepová frekvence hraje významnou roli také při navrhování tréninkových jednotek a zvažování zátěže při zápase. Na základě tepové frekvence hráče během aktivity můžeme přibližně určit hodnoty potřebné k rozvoji aerobní, anaerobní vytrvalosti nebo maximalizaci rychlosti hráče. Tepová frekvence je hodnota, kterou je důležité znát i z hlediska regenerace během tréninku nebo po něm. O srdeční frekvenci si povíme více v dalším článku na našem blogu.

VO2 max.

To je maximální rychlost spotřeby kyslíku naším tělem. Čím vyšší je jeho hodnota, tím více kyslíku se při dýchání dostává do svalů. Čím více kyslíku se dostane do svalů, tím vyšší je aerobní výkon. Teoreticky se jedná o množství spotřebovaného kyslíku v mililitrech na kilogram tělesné hmotnosti za minutu.

Využití VO2 max tedy souvisí s intenzitou zátěže a také s úrovní dosažení anaerobního prahu. Tělo hráče je schopno provádět pohybové aktivity v tréninku nebo v zápase s nízkou intenzitou pomocí aerobního metabolismu (tuky, cukry). Při aktivitách s vyšší intenzitou, nad 50 % prahu VO2 max (přibližně 130 tepů za minutu), se začínají uplatňovat procesy anaerobní glykolýzy. Dochází k zapojení rychle škubajících se svalových vláken, kde se začíná tvořit kyselina mléčná, která se disociuje na laktát a proniká do tělních tekutin. Intenzita, při níž pohyb přestává být výhradně anaerobní, se nazývá aerobní práh. Zde dochází k odbourávání laktátu v méně zapojených svalech a srdečním svalu. Pokud překyselení organismu laktátem přesáhne schopnost organismu tyto škodlivé látky odbourávat, dojde k narušení dynamické rovnováhy v těle – při hodnotě laktátu 4 mmol/l nastává anaerobní práh.

Vyšší VO2 max způsobuje lepší regeneraci. Při tréninku zvyšujeme jeho hodnotu, pokud pauzy trvají přibližně 90 sekund nebo déle. Hodnota VO2 max je do značné míry dědičná. Můžeme ji ovlivnit až o 30 %. Pro fotbalistu je VO2 max nad 70 % irelevantní. Testováním můžeme určit základní hodnotu VO2 max. hráči. K tomuto účelu se používá například test YOYO. Podrobněji se jí budeme věnovat v následujících článcích našeho blogu.

Aby zde bylo možné dosáhnout zvyšujících se aerobních nebo anaerobních prahů, je nutné jejich prahové hodnoty rozdělit tréninkovým zatížením. Aerobní prahové hodnoty jsou při intenzitě 40 až 60 % VO2 max, při tepové frekvenci 130 až 150 tepů za minutu, spalování makronutrientů v poměru tuky > cukry s aktivací pomalu škubajících se svalových vláken a hodnotě laktátu v krvi 2 mmol/l. Hodnoty anaerobního prahu se pohybují v rozmezí intenzity 65 až 90 % VO2 max. kdy je dosaženo tepové frekvence 160 až 180 tepů za minutu při vyváženém spalování makroživin tuků = cukrů s aktivací obou typů svalových vláken (rychlá + pomalá) s hodnotou laktátu v krvi 4 mmol/l. Při vyšším podílu pokrytí anaerobním energetickým metabolismem je spalování makroživin upraveno v poměru cukry > tuky.

Z pohledu trenéra je však důležité, aby byl fotbalista na zápas připraven, aby byl schopen zvládnout požadavky, které jsou na něj kladeny z kondičního, taktického nebo herního hlediska. Proto není důležité mít hráče s vysokými kondičními předpoklady, pokud není schopen myslet na hřišti pro tým a být užitečný v herních situacích. Naopak je důležité mít dobře kondičně připraveného (vytrvalostního) hráče, který je pro tým přínosem z hlediska ideálních způsobů řešení vzniklých herních situací. V opačném případě nemusí být schopen realizovat ideální řešení herních situací z hlediska určení kondice.

Doufáme, že jste se dozvěděli zajímavé informace užitečné pro váš tréninkový proces a zvýšení vytrvalosti vašich hráčů. V následujících článcích se budeme věnovat dalším fitness dovednostem. Nenechte si ji ujít a sledujte nás na sociálních sítích.

Facebook Instagram Pinterest Youtube